Když bylo nejhůř

20.12.2018
Off
Nezařazené

Vždycky když bylo obyčejnému pracujícímu Američanovi zle, mohl sednout na krytý vůz, vlek, náklaďák a rozjet se zemí za lepšími podmínkami. To vždycky ale chtělo nějakou hotovost nejen na cestu, ale i na zbudování příbytku na novém místě. Půda byla zadarmo (aspoň zpočátku, dokud se nevystříleli Indiáni a pláně nezabrali ti nejbohatší, kteří s ní pak kšeftovali), stromů bylo taky většinou všude dost a tak se stavěli dřevěné domečky. Až pak ale někoho přestalo bavit věčně kácet stromy, řezat na prkna a sbíjet je dohromady. To bylo již ve dvacátém století, bylo už plno aut a tak někoho napadlo dát domeček na kolečka a odvézt si ho sebou na druhý konec Ameriky. Vznikly tak první mobilní domy .

A pak už to fungovalo jak na drátkách

Jakmile byl na světě první mobilheimy (i když se mu tak ještě neříkalo), bylo již snadné se masově vrhnout na jejich výrobu a používání. Zejména v jižní části Unie, kde nebyly problémy se studenými zimami a sněhem a deštěm. Amerika začala bydlet zčásti na kolečkách. Někdo z nutnosti, ale mnozí i jenom z plezíru či vnitřního přesvědčení.

Comments are closed.